Navzdory dlouholeté a spletité historii sklárna Rückl i ve sto sedmdesáti letech hýří energií, kterou by jí mohla závidět kdejaká mladá značka.

Její síla tkví v takřka rodinné sepjatosti, která jí v žilách koluje po devět generací, ve víře v kvalitní sklo a smyslu pro autentické řemeslo, které je pro všech sto čtyřicet dnešních zaměstnanců životním posláním, bez něhož si už neumí svůj život ani představit. Rückl není jen sklárna, ale rodina. Společenství lidí, kteří skutečně věří v to, co a jakým způsobem dělají a neváhají ze sebe vydat to nejlepší.

Číst více
/

1846 Sklo jako poslání

Když tlukot srdce přehluší myšlenky a vášeň zvítězí nad rozumem, půjdete klidně světa kraj. Obzvlášť pokud to vaše tepe pro křišťál a v žilách vám koluje řemeslný um. Proto sklářský rod Rücklů neváhal ani chvíli a na přelomu 17. a 18. století se vydal od pomezí švýcarského Kostnického jezera až do úrodných lesů české Šumavy, aby zde tavil český křišťál a následoval poslání, které mu bylo dáno do vínku...

Zásadním bodem, kolem něhož se točilo nejvíce starostí tehdejšího huťmistra, bylo získat smlouvu s majitelem polesí na těžbu dřeva. Les se většinou pronajímal „na holo“ – vytěžilo se dříví a prostor se připravil na novou setbu. Ve stejnou chvíli se však již hledalo nové místo, za kterým by se skláři opět přesunuli. Když však milujete to, co děláte a střežíte rodinnou tradici jako ten nejcennější poklad, oddaně akceptujete vše, co k ní patří.

První stabilní sklářská huť, která nesla rodinné jméno, se usídlila v Cyranově Wostrově v roce 1846 díky přičinění Jana Rückla. Společně s tímto datem byly položeny základy budoucího sklářského impéria, které už své vášně navždy spojilo s několika místy na českém území.

Číst více Zavřít
/

1903 Všichni za Antonínem

Po etablování menších rodinných skláren v Cyranově Wostrově, Včelničce a Skalici u České Lípy se v roce 1903 Antonín Rückl rozhodl na zelené louce postavit sklárnu v Nižboru. Na počátku dvacátého století, již poznamenaném technickým pokrokem, to byl právě Antonín, který dokázal přesně vystihnout potřeby nastupující generace a odvážil se k riskantnímu kroku – novou sklárnu vybudoval v bezprostřední blízkosti právě vzniklé železnice z Prahy do Rakovníka.

Intuice, jež mu správně napovídala, že přesuny za materiálem brzy vystřídají továrny se stabilním sídlem, ho nezklamala. V městečku, kde nikoho neznal, víru Antonína Rückla nezlomil ani fakt, že v malebném údolí křivoklátských hor není ani jeden sklář.

Ikonická síla osobnosti majitele však dokázala jako magnet přitáhnout stovky brusičů, foukačů a dalších sklářů ze dvou rodinných skláren na severu Čech a na Vysočině. Rok poté každému z potomků přidělil po jedné z nich, které díky dlouhodobé spolupráci s distributory léčiv nesly od roku 1891 ve znaku čápa se skleněným flakonem a zátkou v zobáku.

Číst více Zavřít
/

1. pol. 20. stol. Hlavně držet při sobě

Velkou zkouškou pro rodinnou společnost bylo období světových válek. Sklárnám se podařilo těžké časy přestát především díky obratnosti a diplomacii Antonína Rückla, kterému se v době, kdy většina mužů odcházela na frontu, podařilo udržet výrobu v chodu.

Zakázka na výrobu skleniček, určených pro čištění benzínu v karburátorech letadel Messerschmitt, zajistila mužům nejen ochranu před odchodem do války, stěhováním na neznámé území za hranicemi, ale i ulehčila rodinným rozpočtům v nelehkých časech. Razítko s říšskou orlicí navíc umožnilo najmout vůbec nejvyšší počet zaměstnanců, který nižborská sklárna kdy v historii zaznamenala.

Velké sociální cítění a až rodinná pospolitost se totiž minulostí společnosti vinula jako pevná a neviditelná nit, která udrží pohromadě i ta nejkřehčí spojení. Právě ve vzájemné péči spočívala po staletí nezdolná síla skláren, které nezastavilo ani válečné běsnění.

Číst více Zavřít
/

20. - 40. léta Zlatá léta

Skutečná zlatá éra nastala v období mezi dvěma světovými konflikty, kdy se v roce 1923 z rodinných skláren stala akciová společnost a pozornost se zaměřila na rozšiřování a inovace. V tomto čase se všechny společnosti Rückl pyšnily tisícovkou zaměstnanců, sklady v hlavním městě a zastoupením po celém světě od Belgie a Anglie až po Indii nebo Damašek.

Nižborská sklárna výrazně rozšířila výrobu olovnatého křišťálu a z dosavadních 12 % trvale přešla na 24 % v podílu olova ve sklovině, který výrobkům zajistil brilantní lesk a firmě velkou obchodní výhodu. Tvrdý křišťál  ryteckým výtvarníkům umožnil také naplno rozvinout jejich představivost a excelovat ve složitosti dekorů a množství motivů.

Kromě technologického pokroku se sklárna soustředila i na vývoj v oblasti designu a navázala spolupráci s předními českými sklářskými výtvarníky, jakými byli Ludmila Smrčková či profesor Josef Drahoňovský. Úspěch slavili s exkluzivní broušenou vázou pro pana prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, ale i na sklářské výstavě v Paříži, odkud si za své produkty v roce 1935 přivezli ocenění Grand Prix. Skalická sklárna se do širšího povědomí dostala díky populárnímu sortimentu barevného domácenského skla, mezi kterým dlouhodobě vynikaly především Tango skloviny.

Číst více Zavřít
/

1945-1989 Těžké časy komunismu

Nové období rodinného impéria se začalo psát dnem 28. 10. 1945, kdy v platnost vešel státní znárodňovací dekret prezidenta Beneše číslo 100 a nad rodinnými firmami se po letech prosperity stáhla temná mračna. Těžké časy sklárnám přinesl nejen zákaz používat název, rodinné jméno či ochrannou známku s čápem ve znaku, ale i definitivní zrušení brusíren. Zaměstnanci sice v podnicích zůstali, produkce však byla nucena přizpůsobit se novým potřebám a vydat se cestami rozrůzněné a státem řízené výroby.

Zatímco Včelnička si mohla zachovat dosavadní zaměření na barvené sklo a pokračovat ve specializaci na vyhlášený rubín, Skalice byla přebudována na produkci technického skla. V Nižboru byla veškerá broušená či jinak zušlechtěná produkce označena za poslední přežitek buržoazie a zrušena. Výroba se zaměřila na kyvety – hranaté nádoby podobné akváriím určené pro zdravotnictví, a skleněné nočníky – pohnutá sortimentní historie jakoby přesně odpovídala totalitní bezmoci, v níž se sklárny dlouhých čtyřicet let poté nacházely.

V šedesátých letech státní aparát ve sklářské produkci spatřil výhodný zdroj financí a rozhodl se na Křivoklátsku vystavět zcela novou brusírnu, aby z vývozu produktů do zahraničí mohl maximálně profitovat.

Číst více Zavřít
/

1989 Hořkosladký návrat domů

Po dlouhém čase v odloučení konečně přišel rok 1989 a s ním i mnohá očekávání. Rodinu, která se dříve nadechovala v jednom rytmu, však z revoluční euforie rychle vytrhla zamítnutá restituční žádost.

Na výjimku se vztahoval zákon o demokratickém období mezi lety 1945 až 1948, který ani pozdější politické tlaky na prosazení zákona o takzvané „době nesvobody“ díky chybějící podpoře poslanecké sněmovny nedokázaly prosadit.

A tak jedinou možností, jak sklárnu navrátit do rukou majitelů, zůstala jeho koupě. „Tatínek mi kladl na srdce, ať si koupi dobře rozmyslím, protože nejde pouze o sklárnu jako takovou, ale také o péči a závazek vůči sklářům a jejich rodinám, které k  tomu neoddělitelně patří,“ vzpomíná na polistopadové události pokračovatel tradice rodu a  pravnuk prvního z majitelů Jiří Rückl, kterého ke sklářství přitáhly nejen geny, ale i vzdělání ve sklářských technologiích. Vyhospodařenou nižborskou sklárnu v roce 1992 získal od státu za třicet pět milionů korun a první renovace mohly začít.

Číst více Zavřít
/

2006 Nový život v Nižboru

Po koupi nové pece a obnovení zdevastovaného provozu se sklárna zaměřila na reorganizaci vlastní struktury. Dosavadní obchod se sklem byl poznamenán nejen změnou zaměření, ale i spojováním pod národní celky a vedením státní organizace Skloexport, která mezi produkcí a zákazníkem figurovala jako oficiální prostředník.

V prvních porevolučních letech obchody navázaly na kontakty ze státem regulovaných zakázek, postupně však rostly a emancipovaly se na soběstačnou úroveň. K několika prodejnám se přidal reprezentativní showroom v Poslanecké sněmovně na Valdštejnském náměstí, který byl po roce 2006 vystřídán prodejní galerií přímo ve výrobním areálu nižborské sklárny.

Turismus se stal novou prioritou obrozeného rodinné sklárny a díky spolupráci s cestovními kancelářemi, obchodníky a průvodci slaví velké úspěchy dodnes, protože to vždy bylo právě autentické řemeslo a lidský um, za kterými lidé váží cestu z celého světa.

Číst více Zavřít
/

Vše je možné

Když k jedinečnému materiálu připojíte zručné ruce mistrů sklářů, staletími ověřené postupy a odvahu experimentovat, získáte křišťál, který ve své domovině nemá obdoby. Zaměření na limitované kolekce rodinné sklárně umožňuje posouvat hranice zpracování i technologie výroby uměleckých děl s jediným omezujícím limitem – lidskou silou.

Nižborští skláři se tak nezaleknou vytvořit komplikovaná díla a k prvotřídním brusům připojují také zlacení či pískování motivů na zakázku. Malé série se osvědčují především v produkci exkluzivních nápojových souprav, ocenění či dekorací.

Číst více Zavřít
/

2017 Vyprávíme příběhy

Zásadní změny přináší sklárně rok 2017. Se vstupem investora a mecenáše českých značek Martina Wichterleho má po staletí budované řemeslo příležitost zazářit také na poli současného designu. Nová kolekce pod vedením uměleckého ředitele Ronyho Plesla vzdává hold tradici českého sklářství a ikonám české historie.

Bere si to nejlepší ze staletími prověřených sklářských postupů a posouvá je na další úroveň. Historické dekory z rodinného archivu tak ožívají v krajinách moderních tvarů a pastelových odstínů a vyprávějí příběh dávného sklářského rodu Rücklů, který u nás nemá obdoby.

Číst více Zavřít