Historie

Společnost RÜCKL CRYSTAL a.s., navazuje na bohaté, dnes již třísetleté tradice rodové sklářské dynastie. Sklářský rod Rücklů, tedy Rücklové, přišli do českých zemí pravděpodobně z území dnešního Švýcarska, někdy na přelomu 17. a 18. století. Z Itálie přes Švýcarsko a dnešní Bavorsko se dostali až na Šumavu a pak dále do východních a severních Čech. Zápis v knihách svědčí o skutečnosti, že Sebastian Rückl, významný sklář, pracuje jako skelmistr na Šumavě v blízkosti Klášterského Mlýna na huti "Zlatá studna", již v roce 1704. Přímí předchůdci zakladatelů nižborské sklárny se usadili na chrudimsku, kde v roce 1846 Jan Rückl založil sklářskou huť v tamním Cyranově Wostrově (dnešním Ostrově). Jeho syn Antonín pak vybudoval sklárnu ve Včelničce u Jindřichova Hradce v roce 1875, ve Skalici u České Lípy v roce 1893 a jako poslední a nejmodernější v té době, v roce 1903 sklárnu v Nižboru u Berouna.

V roce 1923 byl podnik, sestávající se ze skláren ve Včelničce, ve Skalici, v Nižboru a velkoobchodního skladu v Praze, přeměněn v rodinnou akciovou společnost, jejímiž akcionáři se stali výlučně členové rodiny Rücklů. V meziválečném období produkovaly závody patřící firmě prakticky veškerý sortiment užitkového domácenského a dekorativního skla, a to sklo křišťálové a olovnaté, čiré nebo barevné, zdobené rytím, broušením i malováním. Dobré jméno skláren doma i v zahraničí podporovala seriózní sociální politika firmy a úspěšná spolupráce s výtvarníky, významnými designery nápojového a dekorativního skla, mezi jinými i s prof. Drahoňovským a s tehdy začínající Ludvikou Smrčkovou a to zejména ve sklárně v Nižboru. Firma měla svá zastoupení v zahraničí, nejvýznamnější v Londýně a Damašku.

Po skončení druhé světové války byl podnik v roce 1945 pro svou velikost znárodněn. V Československu dochází k organizační koncentraci sklářské výroby a znárodněné sklárny jsou začleněny do nově založených národních podniků. Sklárna v Nižboru se tak stala součástí národního podniku Český křišťál se sídlem v Českých Budějovicích a následně pak v roce 1965 byla přiřazena k monopolnímu uskupení výrobců olovnatého skla "Sklárny Bohemia" se sídlem v Poděbradech. Nižborská sklárna v této době řídila další dva brusírenské provozy a to v Anníně a ve Vimperku

Sklárna v Nižboru byla projektována tak, aby kapacita jejího hutního provozu byla schopna krýt potřeby skleněných polotovarů k dalšímu zušlechtění jak ve vlastním brusírenském provozu, tak v brusírnách v Anníně a ve Vimperku. Kvalita zpracování i náročnost sortimentu řadily tehdy nižborskou sklárnu a její provozy mezi špičkové sklárny vyrábějící v tehdejší ČSSR výrobky z olovnatého křišťálu.

1. června 1992 se na základě vítězného privatizačního projektu a následného odkoupení závodu od Fondu národního majetku stal ing. Jiří Rückl, přímý potomek Jiří Rücklsklářského rodu Rücklů, majitelem sklárny v Nižboru a založil firmu "Antonín Rückl a synové s.r.o., sklárna Nižbor". 1. září 1993 byla zakoupena sklárna v Anníně, od Skláren Bohemia a.s., Poděbrady.

V roce 1996 firma investovala do stavby moderního tavícího agregátu, dvou chladících pásových pecí a řídícího systému pro hutní provoz. Při této příležitosti došlo ke změně topného media ze svítiplynu na zemní plyn. Tato investice znamenala pro společnost řádový posun v dosahované kvalitě výroby a její výtěžnosti. V areálu nižborské sklárny byla vybudována vlastní prodejna skla s možností občerstvení pro návštěvníky. Byla navázána spolupráce s cestovními tuzemskými i evropskými turistickými kancelářemi a významně rozšířena nabídka pro jejich klienty. Jsou pořádány exkurze do výrobních provozů sklárny s odborným výkladem.

V roce 1998, k datu 30.9.1998 byla původní společnost Antonín Rückl a synové, s.r.o., sklárna Nižbor, přetransformována do akciové společnosti RÜCKL CRYSTALa.s., která se stala jejím právním nástupcem.

V roce 2005 přechází řízení rodinné akciové společnosti do plné kompetence dcer Ing. Jiřího Rückla a to Ing.Markéta a Simona Simony Prokopové - Rücklové v roli generální ředitelky a předsedkyně představenstva společnosti a Markéty Rücklové v roli ředitelky pro PR a turismus a členky dozorčí rady společnosti. Kontinuita vlastnictví nižborské sklárny jako rodinné společnosti tak zůstává zachována.

V roce 2007  pokračovala  modernizace technologických provozů sklárny, byl vybudován nový kontinuelní tavící agregát se sofistikovaným systémem řízení tavícího procesu a se systémem maximálního využití odpadního tepla pro provozní potřeby sklárny. V této souvislosti byl definitivně ukončen provoz kotelny na pevná paliva a vybudována automatická plynová kotelna pro řešení výkyvů energetických provozních potřeb sklárny. Tyto investice se staly významným ekologickým příspěvkem v plnění přijatých cílů společnosti v oblasti ochrany ovzduší. Následně  pak byly vybudovány technologické provozy malování, pískování a plošného broušení povrchu skleněných výrobků.

V roce 2012 byla po rozsáhlé komplexní rekonstrukci části původních objektů sklárny uvedena do provozu nová poloautomatická chemická leštírna skleněných výrobků s vysokými technologickými, technickými a ekologickými parametry, včetně moderního zařízení pro skladování a stáčení chemických látek.